Útěk do divočiny

 

 

VYBRAT UBYTOVÁNÍ
|

Ubytování v „Magic busu“

Inspirováni knihou Johna Krakauera - Útěk do divočiny jsme pro Vás připravili exkluzivní ubytování v legendárním "Magic busu", který jsme umístili do naší Teepee Village Tatanka.

Vybavení: velká manželká postel 220 x 190cm vč. lůžkovin (samozřejmě si můžete vzít svůj spacák, pokud jste dobrodruh), skříňka s úložným prostorem, elektrika 230 V, stoleček a 2 židličky a knihovna pro dlouhé večery. Kamna na topení v chladnějším období nebo možnost zapůjčení vyhřívaných dek v infocentru.

Zajímavosti: u "Magic busu" je připravené dřevěné sezení s dokonalým výhledem a možnosti ohniště. Navíc, přejeme si, aby jste si příběh Christophera McCandlesse zamilovali tak jako my, proto knihu Útěk do divočiny od Johna Krakauera si můžete přečíst během pobytu, máme ji pro vás připravenou v knihovně.

Sociály: sprchy a WC jsou v bezprostřední blízkosti (sprchy jsou na žetony, které obdržíte při příjezdu v infocentru)

Občerstvení: po celý den je možnost využít nabídky Bistra Naše Farma

znáte příběh christophera mccandlesse a proč "magic bus"? 

Christopher McCandless, známý také pod přezdívkou jako Alexander Supertramp, byl poměrně typickým vysokoškolákem 90. let, který touží sám projet svět. V roce 1990 dokončil studia na Emory University, načež se vydal autostopem napříč celými Spojenými státy. Během své cesty zkoušel vyjít s co nejmenším množstvím finančních prostředků, seznamoval se s lidmi a psal si deník.

V dubnu roku 1992 se dostal až na Aljašku, kde svou pouť završil pěším pochodem po bývalé důlní stezce zvané Stampede Trail, vedoucí k opuštěným zlatým dolům. McCandless, jenž byl vybaven pouze pětikilovým pytlem rýže a potravu si hodlal obstarávat lovem (měl starší poloautomatickou pušku Remington se 400 náboji), přebrodil řeku Teklanika a dostal se až k vraku starého autobusu Harvester K-5 z roku 1946, jenž v době důlního provozu sloužil spolu se třemi dalšími podobnými autobusy jako dočasná ubytovna pro dělníky.

Mladík se ve vysloužilém vraku načas usadil, brzy však začal trpět nedostatkem potravy. Když se zesláblý a vyhladovělý rozhodl k návratu do civilizace, zjistil, že je lapený do pasti: řeka Teklanika se od jeho příchodu rozvodnila a on pochopil, že ji nedokáže překonat. V zoufalství se uchýlil zpět do autobusu, z nějž nadále vycházel jen do okolí hledat něco k snědku. Na autobusu zanechal zřejmě někdy v červenci nebo v srpnu 1992 vzkaz: "S.O.S. Potřebuji vaši pomoc. Jsem zraněný, na pokraji smrti a příliš slabý na to, abych se odsud dostal. Jsem tu úplně sám. Nejde o vtip. Ve jménu Božím vás prosím, zůstaňte a zachraňte mě. Sbírám nedaleko odsud lesní plody a vrátím se dnes večer. Děkuji. Chris McCandless."

Svých 114 dní života v opuštěném autobusu zaznamenal do deníku. Jeho životní příběh v roce 1996 proslavila kniha Útěk do divočiny od Jona Krakauera a později v roce 2007 stejnojmenný film režírovaný Seanem Pennem.

A tím začala i nová sláva zapomenutého trouchnivějícího autobusového vraku, který se coby "Magic bus" stal cílem výprav tisíců dobrodruhů z celého světa, toužících vyfotit se před ním ve stejné póze, v jaké sám sebe zachytil krátce po příchodu McCandless, popřípadě toužili prožít alespoň pár okamžiků v zapomenutém koutu světa. Podle aljašského ministerstva přírodních zdrojů musely úřady vyhlásit mezi lety 2009 a 2017 celkem 15 pátracích a záchranných operací, které souvisely s výpravami k opuštěnému autobusu. V červnu 2020 tak konečně přetekl pohár úřední trpělivosti a autobus byl za pomoci obřího vrtulníku odstraněn. 

„Happiness only real when shared“ Ch.McCandless

 „I´ve desided Im going to live this life for some time to come. The freedom and simple beauty is just too goo to pass up“ Ch. McCandless

Fotogalerie

rezervace teepee e-shop