Kojot a wašiču (Lakotové)
(wašíču = bílý obchodník)
Byl jeden bílý obchodník, který byl tak mazaný, že nad něj nebylo. Nebo si to alespoň lidé o něm povídali do té doby, než nějaký člověk tomuhle wašíču řekl: „Je někdo, kdo tě může kdykoliv, kdekoliv ošidit.“
„To není možné“ namítl wašíču. „Mám tady obchodní stanici už spoustu let a ošidil jsem všechny indiány v celém okolí.“
„Přesto tě Kojot může pořádně přechytračit.“
„Uvidíme, jestli to dokáže. Kde je ten Kojot?“
„Je to tamhleten chlapík, co vypadá tak prohnaně.“
„No dobře, vyzkouším ho.“
Bílý obchodník přišel ke Kojotovi. „Hej, chci vidět, jak na mě vyzraješ.“
„Je mi líto“ odpověděl Kojot, „rád bych ti posloužil, ale nemůžu, protože tu nemám své podvodnické kouzlo.“
„Podvodnické kouzlo, cha! Tak si pro něj dojdi.“
„Bydlím na míle odsud a jsem tu pěšky. Ale kdybys mi půjčil svého rychlého koně...“
„Tak dobře, můžeš si ho půjčit. Jeď tedy domů a přivez si to podvodnické kouzlo!“
„Jenže příteli, já jsem špatný jezdec. Tvůj kůň se mě bojí a já se bojím jeho. Půjč mi svoje oblečení, kůň si pak bude myslet, že já jsem ty.“
"No dobře. Tady máš moje oblečení; teď můžeš na mém koni jet a přivézt to kouzlo. Jsem si jistý, že já ho přemůžu.“
A tak Kojot odjel pryč s obchodníkovým koněm a v jeho pěkných šatech, zatímco wašíču tam zůstal stát donaha oškubaný.
Tento a další indiánské příběhy najdete v knize:
DUCH DVOU TVÁŘÍ - mýty a legendy severoamerických indiánů, Argo, Praha, 2012