Tkalmas Slewis (Modokové)
Tam, kde velká řeka ústí do jezera, stávala před dlouhými roky chatrč, ve které žil Tkalmas Slewis, západní vítr, se svým mladším bratrem. Tkalmas Slewis měl dvě ženy, které se mu staraly o domácnost, nosily vodu, vařily a šily, dohlížely na jeho zásoby, zkrátka a dobře dělaly všechno to, co ženy Modoků ještě i dnes obstarávají pro své muže. Ačkoliv s oběma ženami zacházel stejně dobře a žádnou neupřednostňoval, přece se obě spolu neustále hádaly. Pouze když byl muž doma, jakž takž se snášely.
Starší z obou žen se jmenovala Taniés Slewis, severní vítr, zatímco mladší slyšela na jméno Mowas Slewis, což znamená totéž, co jižní vítr. Mowas Slewis byla vždy milá a v dobré náladě. Když byla v domě, panovala sluneční záře a všechno se, jak se zdálo, dařilo ještě jednou tak dobře. Tanies Slewis naproti tomu šla životem neustále s mrzutou tváří a jakmile měla slovo, začalo burácet a pršet.
Jednoho dne opustila Mowas Slewis chýši, aby odcestovala ke svému otci, který byl daleko na jihu velkým a váženým náčelníkem. Sotva odjela, udělalo se chladno a neútulně, protože nyní měla celý dům pro sebe Tanies Slewis. Na střeše se kupil sníh a mladší bratr Tkalmase Slewise se díval toužebně přes jezero, zdali se už Mowas nevrací. Měl strach, že by všichni museli pomrznout, kdyby současný stav trval ještě déle. Celé týdny musel marně čekat. Jednoho dne však přece jen začal sníh tát, led na jezeře popraskal a slunce se poprvé po dlouhé době opět odvážilo ven z mraků. Tu poznal, že Mowas Slewis je na cestě, a když konečně stála před chatrčí, volal plný radosti:
„Och, Mowas Slewis! Jak dobře, že jsi zase u nás. Už jsem myslel, že se nikdy nevrátíš!“
Tanies Slewis to slyšela, a tak se rozzuřila, že si v tu chvíli sbalila své věci, ranec hodila na záda a vrátila se k otci. Když přišel Tkalmas Slewis z lovu, shledal, že ho jedna z jeho žen opustila. Avšak jednou v roce, vždy tehdy, když Mowas Slewis odjede ke svému otci na jih, vrací se Tanies Slewis ke svému muži. Potom sněží a indiáni se posouvají blíže k plápolajícímu ohni. Když pak ale opět zasvítí slunce a nastane jaro, tehdy říkají: „teď je Mowas Slewis zase doma.“
Tento a další indiánské příběhy najdete v knize:
POHÁDKY, LEGENDY A BAJKY SEVEROAMERICKÝCH INDIÁNŮ
Gustav A. Konitzky, Computer Press, Brno, 2008