Svět Duchů (Čipevajové)
Už celou řadu dní se šaman trápil a chřadl: nedávno mu zemřela jeho jediná dcera, a život se mu proto stal nesnesitelným. Svolal všechny své přátele a sdělil jim své přání jít za svým dítětem do světa Duchů. Pět mužů se mu nabídlo, že ho doprovodí. Neznali však cestu, která do té vzdálené země vede. Museli tedy nejprve vyhledat Vinaboja, protože jen ten jim mohl cestu ukázat.
Vinabojo byl Manitu, který měl nadpřirozenou moc. Kdysi dávno chodil po Zemi a vykonal řadu hrdinských činů. Od té doby však již uplynulo hodně měsíců a jak pociťoval, že stárne, stáhl se do ústraní, daleko od lidí. Ale kam? To byla otázka. Šaman se odebral k hrobům svých předků. Vyvolal jejich duchy a ti mu bez meškání dali kýženou odpověď: Vinabojo žije na jednom ostrově, který leží ve směru vycházejícího slunce, a zůstane tam tak dlouho, dokud potečou řeky a tráva bude zelená. Šaman byl s odpovědí spokojen; zavolal své druhy a všichni se společně vydali na cestu.
Své čluny spustili na největší jezero a rázně pádlovali. Pluli dlouho, až nakonec dorazili k ostrovu, který hledali. Tam žil Vinabojo. Byl tak mohutný a rozložitý, že se jim při pohledu na něj až tajil dech. Seděl zcela nehybně, hlavu mu krášlil nádherný cedr; jeho kořeny mu úplně zakrývaly ramena a vinuly se kolem celého jeho těla. Šest mužů ho uctivě pozdravilo a předneslo mu svou prosbu. Vinabojo jim ukázal cestu do země Duchů a upozornil je na nebezpečí, jež na ně číhají: „Zde je šest náhrdelníků, které vás budou chránit proti hadům. Mějte je stále na krku a za žádnou cenu je nesundávejte. Až budete u Duchů, nezůstávejte tam déle nežli čtyři dny a čtyři noci. Ve dne Duchové nevycházejí, v noci se však shromáždí v největším stanu a tančí. Běžte tam a posaďte se mezi ně. Až se objeví dívka, kterou hledáte, ať ji otec chytne, schová do pytle a nepustí ven, dokud se nevrátí do světa lidí. Přeji vám hodně štěstí!“
Šaman a jeho přátelé Vinabojovi poděkovali a vydali se na cestu. Netrvalo dlouho a přišli do světa Duchů. Našli v něm ten největší stan. Jakmile nastala noc, objevili se ve stanu Duchové a naši hrdinové si sedli mezi ně. Celou noc se dívali, jak Duchové tančí, děvče se však neobjevilo. Další noc přišli tedy znovu. Jeden z indiánů přestal dbát na důraznou radu Vinaboja a náhrdelník chránící ho proti hadům si sundal. Na místě se proměnil v Ducha. Ostatní dále hledali v houfu Duchů mladou dívku, avšak marně. Stejně tomu bylo i třetí noc. Teprve čtvrtou noc, krátce před úsvitem, si otec všiml ženy se zahalenou tváří. Podle způsobu chůze poznal, že je to jeho dcera. Vyčkal, až se k němu přiblíží, a když již byla docela blízko, skočil k ní a chytil ji. Pokoušela se vymanit z jeho sevření, ale jemu se podařilo za pomoci přátel dát ji do pytle, který pevně svázal. Byl již nejvyšší čas k odchodu, protože začínalo svítat a nemohli se tam již déle zdržovat.
Na zpáteční cestě se zastavili u Vinaboja. Ten jim řekl: „Každou noc ukryjte pytel na dobře chráněném místě a přesvědčte se, zda je dobře zavázaný. Potom se utábořte na doslech od tohoto místa. Učiňte tak vždy po západu slunce, dokud se nevrátíte domů.“
indiáni uposlechli jeho rady, a jen dík tomu se vrátili bez újmy do rodné vesnice: Otec postavil nádherný příbytek a na lůžko pokryté cedrovými větvemi položil pytel. Pak vyšel ven a čekal, co se bude dít. Zanedlouho uslyšel hlas své dcery, která ho volala: „Prosím tě, tatínku, pojď sem a osvoboď mě!“ Šílený nadějí přiběhl otec do chýše a horečnatě rozvázal pytel. Stála před ním jeho dcera, živá a překypující zdravím. S pomocí Vinaboja ji k životu vzkřísila otcovská láska.
Tento a další indiánské příběhy najdete v knize:
INDIÁNI - MÝTY A LEGENDY
Alain Quesnel, ilustrace Francois Davot, Gemini, Bratislava, 1993